Adaptační školení
Souborem vybraných školení si musí na začátku projít všichni nováčci v řadách Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje (ZZS ZK). Teorii vždy doprovází i praktická cvičení. Vše probíhá pod taktovkou zkušených lektorů ZZS ZK v moderním Výcvikovém a vzdělávacím středisku (VVS).
Do adaptačního cyklu naskočili v uplynulých dnech také čtyři noví záchranáři a řidiči, kteří rozšířili řady zdravotnických záchranářů Zlínského kraje. „Během dnešního dne si všichni projdou teoretickou výukou a následně si na porodnickém simulátoru vyzkouší porod a na sofistikovaných zpětnovazebních resuscitačních figurínách také resuscitaci novorozence, resuscitaci dospělého a další výkony, se kterými se setkají v terénu,“ uvedla vedoucí VVS Dana Polášková. „Nováčky také posíláme stážovat na krajské operační středisko Zdravotnické záchranné služby, kde pozorují při práci naše dispečerky. Dostanou tak ucelenější náhled na práci tísňové linky 155 odkud jim přichází výzvy k výjezdu za pacientem,“ dodala Polášková. Účelem školení, které probíhá v rámci adaptačního procesu, je perfektně připravit nováčky na poskytování přednemocniční neodkladné péče. A to i přesto, že se jedná o již vystudované zdravotnické záchranáře.
To, jak je práce záchranáře náročná, dokazují také slova Alžběty Tinkové. Ačkoliv je vystudovaným zdravotnickým záchranářem, do terénu si dlouhá léta netroufla. „Bála jsem se, že to venku nezvládnu. Škola vás naučí hlavně teorii. Rozhodla jsem se proto získat praxi nejprve v nemocnici. Seznámit se kromě přednemocniční péče, kterou jsme měli na škole, také s intenzivní péčí,“ říká Alžběta, která svého času působí jako zdravotnický záchranář na JIP v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně (KNTB). „Díky praxi ve špitále jsem zběhlejší v neodkladné resuscitaci, lépe dokážu číst ze záznamu EKG, lépe dokážu diagnostikovat. V nemocnici máte víc času a za zády kolegyně, kolegy a lékařský tým. To je pro začátečníka ideální. V terénu jste na to víceméně sami,“ vysvětluje, proč po ukončení školy dala přednost zdejší KNTB.
Nyní, po letech strávených za zdmi nemocnice, se vydá do jí tak obávaného terénu. Zatím pouze na pár směn v měsíci. „Na JIPce jsem už dlouho. Chci si rozšířit obzory, rozvíjet se. Nerada bych ale selhala,“ uvádí Alžběta Tinková před vstupem do neprobádaných vod práce záchranáře.
Ve stejné době jako Alžběta nastupuje na zlínskou záchranku také Sebastian Uherka. Bývalý student zlínské zdravotnické školy se po štaci na urguntu v olomoucké fakultní nemocnici vrací zpět domů. Tentokrát si jako budoucího zaměstnavatele vybral ZZS ZK. „Nechtěl jsem zase k lůžku do nemocnice. Studoval jsem na zdravotnického záchranáře, takže se nabízela práce v terénu. Učil jsem se poradit si za ztížených podmínek, nikoliv se zástupem lékařů a moderními přístroji v zádech,“ říká Sebastian Uherka. ZZS ZK jej přijala jak na pozici záchranáře, tak řidiče. „Každá práce je trochu odlišná. A každá má také svá rizika. Jako záchranář nesmíte udělat chybu v diagnostikování, jako řidič si nemůžete dovolit chybovat na silnici. Přednost sanitky v provozu, ani výstražné signály vás neochrání před případným střetem,“ upřesňuje Sebastian. „Z pohledu záchranáře je pro mě největším strašákem určitě zásah u dítěte ve vážném stavu,“ obává se Sebastian.
