Pro dispečerku jsou nejtěžší situace, kdy převládají emoce
Desítky hovorů během dvanáctihodinové směny zvládne odbavit každá z dispečerek tísňové linky 155 ve Zlíně. Jsou to ženy na svém místě. Profesionálky každým coulem. Vždyť právě ony jsou mnohdy těmi, které poskytnou skutečně první pomoc vedoucí k záchraně lidského života.
Dispečerky dokážou skrz tísňovou linku pomoci volajícímu se správným provedením resuscitace, zastavením tepenného krvácení, prvotním ošetření popálenin či dokonce překotným porodem.
Všechny zmíněné a mnoho dalších situací zvládá výborně také Lenka Kočicová, která na Zdravotnické operační středisko ZZS ZK nastoupila zhruba před rokem.
Ačkoliv svou práci Lenka Kočicová dělá ráda, některé hovory jsou opravdovou zkouškou psychické výdrže. „Nejnáročnější jsou situace, ve kterých převládají obrovské emoce a rozrušení na straně volajících,“ vysvětluje Kočicová. Všeobecně se jedná o tísňové výzvy týkající se vážných stavů u dětí a vážných dopravních nehod, kde je více zraněných a situace je nepřehledná. Získat přesné informace může být velmi obtížné.
Jeden z mnoha stovek telefonátů si dispečerka Kočicová pamatuje velmi dobře. „Volala k nám devítiletá holčička s tím, že její maminka leží na zemi a nedýchá. Bylo to tehdy velmi emotivní a náročné. Dívka byla ovšem úžasná. Výborně spolupracovala,“ svěřuje se Kočicová. Vše nakonec dobře dopadlo. Právě tísňové výzvy se šťastným koncem, jsou jedním z hlavních důvodů, proč má svou práci tak ráda. „Snad by se dalo říct, že my na dispečinku odstartujeme pomyslný sled událostí, které vedou k dobrému konci,“ doufá dispečerka.
„Statistiky si sice nevedu, ale snažím se odbavit jeden telefonát do dvou minut. Pokud se jedná o něco vážnějšího, pokouším se tu dobu zkrátit na polovinu. Každá vteřina je někdy důležitá,“ říká Lenka Kočicová. Jedním dechem ale dodává, že ne vždy je možné situaci zvládnout v tak krátkém čase. „Vteřiny nabíhají pokud volající například nezná svou polohu. To je pak taková detektivní práce. Získat přesnou adresu je klíčové a stěžejní,“ vysvětluje.
Mnohdy zůstávají dispečerky s volajícím ve spojení i poté, co předají požadavek na výjezd. Někdy i do doby, než přijede na místo samotná posádka sanitního vozu.
„Za směnu každý operátor odbaví v průměru 70 hovorů. Výjimkou ale není i 90 telefonátů. Enormní nárůst tísňových výzev byl v době, když byla na vrcholu epidemie koronaviru,“ vzpomíná Kočicová, která tráví veškerý volný čas se svou rodinou a starostí o dům. „Do práce dojíždím. Vždy po směně mám tedy zhruba půl hodiny cesty domů na to, abych přepnula z toho pracovního módu a nechala vše za sebou. Pak už se mi o rozptýlení postarají tři děti,“ směje se dispečerka.
